Slunce, voda a srdce

21. 12. 2020
Selina

Slunovratová meditace byla úžasná. Nejprve to mé vědomí vytáhlo daleko do tmavého Vesmíru. Chvíli jsem se bála, že ztratím své tělo, napojení na něj. Jako bych se měla někam přemístit, jinam, než být na Zemi. Překvapilo mě to. Nakonec se vše poskládalo a byla jsem ráda, že tělo nemám. Měla jsem v sobě ale prázdno, hledala jsem svůj zdroj. Něco mě nakonec vtáhlo, jakoby vcuclo do něčím známého prostoru. Bylo to hřejivé. Přála jsem si být “doma” a najednou jsem tam byla. Přišlo pár vjemů o zdroji, co a kde to vlastně je. Co je to za zdroj? Je to Slunce? Co je to za místo…? Kdo ví… bylo to hřejivé a to prázdno zmizelo. Cítila jsem se milovaná, v bezpečí. Bylo mi jedno co to je, věděla jsem, že je to domov… zeptala jsem se, jak vypadá věk Vodnáře. Najednou se zvedla velká vlna vody, byla obrovská. Ale už nespadla, byla jako ty největší hradby… Bylo to obrovské množství vody. Viděla jsem, jak lidi měli v sobě nejdříve černou díru. Bylo tam černo a jejich srdce byly prázdné. Najednou se srdce začala plnit vodou z těch hradeb. Voda byla příjemná, teplá, plnila všechna srdce. Veškerou černou temnotu pohltilo najednou Slunce s vodou zároveň (Otec Slunce a Matka Země)… Lidé chodili mezi sebou a dívali se jeden na druhého. Usmívali se. Usmívala se ale jejich srdce… To jsou nová srdce… a v nich zpět Slunce do našich životů ve spojení se Zemí…

☀️

Selina

Okomentuj článek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *